pondělí 2. září 2013

Notýskofilka

Každej, kdo mě zná, ví, že jsem notýskofilka (ze starořeckého filein = milovat). Už jako malá Káťa jsem nikdy nechtěla chodit do hračkářství. Mě totiž vždycky mnohem víc lákalo papírnictví...a ještě taky drogerka, kam jsem děsně ráda chodila vybírat mejdlíčka.
S potěšením můžu konstatovat, že záliba v papírnictvích a drogerkách mě drží stále a zřejmě mě bude držet i do budoucna, což znamená, že jsem se od svých 5 let vůbec nezměnila.
Dneska bych se chtěla pyšně pochlubit částí sbírky mých milovaných notýsků. Některý jsou ještě úplně prázdný, některý jsou popsaný úplně a některý jen zčásti, ale zbožňuju je všechny!

Moje nejoblíbenější motivy jsou zvířátka, barbíny a kostlivci
 
Speciální kategorií jsou samozřejmě diáře. Většinou nechávam jejich výběr na Ježíškovi a celej prosinec se těšim, jakýho společníka mi na následující rok vybere. Ježíšek má dobrej vkus a vždycky se trefí. Akorát letos jsem nevydržela a diář už mam, zlobim!
2007, 2011, 2012, 2013, 2014, zbytek je v mém dalším doma :-)
 
Tenhle z Cambridge je vůbec jeden z nejoblíbenějších...je to památka na skvělej čas ve skvělym městě! A taky památka na hrozný deprese, který jsem měla po návratu. V tu dobu jsem si ještě diáře kupovala sama...
 
 
A tohle je zase ten můj letošní hřích...prostě jsem nemohla odolat. Albi má na příští rok fakt hodně povedený diáře, že jsem nakonec vybrala tři (dva jako dárky). Možná je trochu dětinskej, ale mně se prostě líbí a to je hlavní.
Ježíšku, tak snad zase příští rok...
 
 
A tenhle sešit byl po celej gympl taková moje Bible. Tahala jsem ho všude s sebou a obsahuje hodně zápisků, kreseb, básniček, schovaných vzkazů...no znáte to. Nostalgie a krásná památka.
Jack Skellington se zkrácenýma nohama a schovanej vzkaz od maminky :-)
 
A moje výtvory, co většinou vznikaly při nudných hodinách matematiky, chemie, fyziky a zeměpisu (jsem holt ten proklínanej humanitní typ). Přesně si pamatuju svoje duševní rozpoložení u každýho z nich.




Dvě babky - skica, nakonec vzniknul obrázek, kterej jsem darovala s těžkym srdcem, protože se mi fakt líbil
 
Tahle stará obří kniha je pro mě momentální výzvou do budoucna. Má 200 listů a plánuju jí nějak krásně vyzdobit a pak do ní zapisovat zážitky z našich cest. 
 
 A perlička na závěr:
Je to fakt dost divní, že to je divní
 Všimněte si, že ostatní většinou disponujou památkama s trapáckýma řečičkama (plnýma gramatických chyb) z období prvního stupně základní školy. To já se můžu pochlubit trapárnama dokonce ještě z prváku na střední...a že tam toho bylo! Stydim se ještě teď...
 

4 komentáře:

  1. Vždycky na začátku školního roku, když jsou supermarkety plný věcí do školy, nevim, co kupovat dřív. Mně se vždycky děsně líbí sešity s tvrdýma deskama, a nebo děsně obdivuju pastelky a vodovky. Prostě věci, který vim, že nepotřebuju, ale jsou prostě boží!
    Já si deníček nikdy nepsala. Teda psala, ale vydrželo mi to vždycky tak týden. To se radši vykecam kamarádce a sešit/deník použiju na psaní povídek a příběhů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo a mimochodem - nádherně kreslíš!

      Vymazat
    2. Dík :-)
      Mně ten deníček v pravym slova smyslu taky nikdy nevydržel...spíš to vždycky přešlo ke psaní různých blbin jako píšu tady na blogu

      Vymazat
  2. Tyyjo, ty jsi na notýsky vážně ujetá :D

    OdpovědětVymazat

Za komentář dostanete pusu!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...