středa 11. září 2013

Návod, jak utratit 800 Kč, když nechcete utratit 32 Kč

Šetřim, protože je to už vážně potřeba. Nebo spíš, což je asi mnohem trefnější, se marně pokoušim šetřit. To se ukázalo mimo jiné včera, když jsem musela zařídit pár posledních drobností...
 
Hlavním úkolem dne bylo dojet do školy pro potvrzení o studiu. Úkol to nebyl jednoduchej, protože nemam koupenou tramvajenku a novou teď před Londýnem nemá cenu kupovat. Takže jsem si dala za cíl, že to všechno zatáhnu na jednu devadesátiminutovou jízdenku. To znamenalo, že budu muset velmi chvátat.
 
Z domova jsem vyrazila po dvanáctý a až po cestě jsem si uvědomila, že jsem vlastně nic nejedla ani nepila. Jídlo jsem se pokusila vyřešit v obchodu u školy, kde jsem si koupila rohlík, kterej mi ovšem záhadnym způsobem vylítl na zem z pytlíku hned, jak jsem se vyřítila z obchodu.
Když jsem přiběhla do školy, zjistila jsem, že i když jsem tam byla za svojí dlouholetou vysokoškolskou kariéru už fakt mnohokrát, pořád si nepamatuju, v jakym patře sídlí studijní. Tak jsem to zkusila...a zase blbě (jako vždycky). Taky se vám stává, že nevíte, kde něco je, i když tam chodíte relativně často a nikdy, ale vůbec nikdy se vám nepodaří to trefit napoprvé?
To mi časově taky nepomohlo, žejo. Když jsem konečně trefila na studijní, samozřejmě přede mnou zase byli lidi, co jim to studování tolik nejde a tak jsou vyhozený a znovupřijatý a podobně a řeší svoje zdlouhavý problémy vždycky, když chvátáte. Tak jsem čekala a čekala a když jsem přišla na řadu, dozvěděla jsem se, že jsem pěkně pitomá, protože jsem v IS zapomněla cosi odkliknout a proto mi potvrzení o studiu nemůže být vydáno. To naštve. Už jsem si v hlavě pro slečnu chystala tragický vyprávění o tom, jak jsem zaplatila 32 Kč, protože nemam tramvajenku, spadnul mi rohlík a mam pekelnej hlad a ona mi jako odmítá dát potvrzení o studiu, ale asi jsem sama vypadala natolik tragicky, že to ani nebylo potřeba a když jsem svatosvatě odpřisáhla, že to v tom IS odkliknu hned, jak dorazim domu, slečna mi potvrzení dala. Uf.

Tak jsem jela nadšeně zpátky. A o minutu jsem to stihla na tu jednu jízdenku! To jste nečekali, co? :-D Cestou domů jsem ještě zašla do obchodního centra pro všechny možný léky, který jistě budu potřebovat. Byla jsem tak vypsychlá, že jsem si musela koupit boty. Boty, který jsou skoro stejný jako moje jiný boty. A ne, vůbec netušim proč jsem si je jako koupila. Zřejmě delirium z hladu a žízně nebo tak něco...
 
Najdi 5 (neexistujících) rozdílů:
Vlevo starý, vpravo nový, což je vlastně jedno...
 
Takže nevim, jestli je moje úvaha zcela správná, ale není to náhodou tak, že jsem kvůli tomu, abych neutratila dalších pár korun za jízdenku vlastně přišla o rohlík a koupila boty za 800 Kč?
 
Mimochodem, tohle je asi můj první "new in post". Hezký boty, co?
 
 

1 komentář:

  1. Hm, ty boty vypadají fakt stejně. Ale tak proč si neudělat radost, že?

    OdpovědětVymazat

Za komentář dostanete pusu!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...