úterý 27. srpna 2013

Keep calm

Moje profilová fotka tady na blogu hlásá "Keep calm and go to London". Já jsem začala od zadu a část "go to London" se vyřešila tak nějak beze mě a za mě. Teď ještě logicky zbývá "keep calm", což mi nějak nejde. To je bod, se kterym mam obecně dost problém. Jsem nervák a to dost. V situacích, kdy se normálnímu člověku lehce zpotí ruce, já se třesu, chce se mi zvracet a nejradši bych se okamžitě něčím zdrogovala.

Momentálně mi nervy drásá právě moje "go to London". Mam prostě strach, protože si vůbec nedovedu představit, co mam očekávat. Vždycky si všechno představuju dopředu, abych se psychicky připravila, ale tady jednoduše ani nevim, co si představit a možná je to tak nakonec i lepší. Navíc už jsem dlouho nebyla pryč na takhle dlouhou dobu a prostě to není tak snadný, jako když mi bylo 18.
 
A ještě je tu další věc, který se obávam - mně se totiž zpravidla stane úplně všechno, co se mi stát může. Mam naprosto nulovej orientační smysl a všichni se mi kvůli tomu smějou. V obchodních centrech vlezu do obchodu a když vylezu, tak už nevim, odkud jsem přišla. Jsem schopná se ztratit úplně všude a taky, že furt ztracená jsem. S tim jdou ruku v ruce další debilní situace, do kterých se pořád dostávam. Například teď v neděli - doma nebylo nic k jídlu a tak jsem se vydala na nákup. V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že je neděle a tim pádem mi ani nedošlo, že je blízkej obchod úplně dočista zavřenej. A tak jsem si šla a přemýšlela o nějaký kravině, když jsem to najednou naprala obličejem přímo do skleněných jindy samo-otevíracích dveří, který se tentokrát ne-samo-otevřely. V tu chvíli jsem vůbec nevěděla, co se děje a kdo jsem a tak jsem zůstala s rozpláclym nosem nalepená na dveřích ještě tak dobrých 10 sekund. Pak mi konečně došlo, že je vlastně neděle! 
Vůbec netušim, jestli mě někdo viděl. Byla jsem v takovym šoku, že jsem se jenom otočila a konsternovaně odkráčela.
 
Zdroj:http://onplanetvblog.blogspot.cz/2012/09/friday-funny-walking-into-stuff.html
 
A tak je to se mnou pořád, takže mam logicky důvod mít strach. Mam strach, že budu ztracená, ztrapněná a nechápající.
Je jen jediná věc, co mi trochu pomáhá. A to je říct si, že je to vlastně všechno úplně jedno, protože jednou umřu a do tý doby to stejně všechno nějak dopadne. Možná to bude dřív a možná později a osobně doufam, že úplně nejpozději, protože mě to tady zatím dost baví. Ale prostě se to stane. A je to v podstatě ohromně osvobozující pocit, protože vim, že všechny neskutečný trapárny, který jsem kdy provedla a stydim se za ně ještě teď, odplujou společně se mnou. Takže je vlastně úplně zbytečný se za ně stydět. A je úplně zbytečný trápit se kvůli ostatním lidem. A je zbytečný nedělat to, co dělat chci, i když to někomu bude připadat pitomý. A je zbytečný se nesmát a nebejt šťastná, protože kdy jindy, když ne teď? A jsem s tim možná patetická, ale mně je to jedno, protože píšu to, co zrovna teď psát chci a víte co...stejně jednou umřu. A všechno nějak dopadne...

5 komentářů:

  1. Kačabo, to je naprosto dokonalej článek. Já to mám úplně stejně. Já co vyjdu, tak se něco posere nebo do něčeho zahučím. Ale naštěstí nejsem nervák, ale pořádnej flegmouš, takže se oklepu a jdu jakobynic:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Člověk má aspoň pořád o čem psát :-)

      Vymazat
  2. A já bych si to s tebou hned vyměnila! Londýn je nejkrásnější město, které jsem kdy navštívila (a že jich bylo docela dost!) a až dostanu stipendium na Oxford nebo Cambridge, budu tam každej víkend (jo, věřim si!)!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se Londýn taky líbí...ale prostě mam smíšený pocity a nejde s tim nic udělat. Jinak Cambridge je úplně nejkrásnější, tam jsem nějakou dobu taky pobývala a je snad ještě lepší než Londýn a dostat stipendium není zas tak nereálný ;-)

      Vymazat
  3. mylsim, že v Londýně se ani ztratit nedá :) Kepp calm, to dáš

    OdpovědětVymazat

Za komentář dostanete pusu!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...